Anotace: První milování..
..do ticha
do nebe
Tvá jizva
dokořán
sklenula něhu
až k modrému
bezčasí...
a bylo takový ticho, že špendlík mezi námi neměl čas růst
a jizvy, které se naoko otevřely
vyklenuly jen něhu
bezčasí, bezpečí ...? ne...jen ticho s klenbou vdechů
15.06.2014 11:46:22 | básněnka
Pomalá, hluboká, budící fantazii. Krásná. :O)
11.06.2014 13:25:41 | Tichá meluzína
Děkuju..to takový medový červík krásného okamžiku "bezčasí" ve mně uložen
a občas mile zahlodá, vítán, na rozdíl od těch jedovatých toxicky hořkoslaných..dá se jim říci - výčitky..avšak nepochybně právem se jejich štětinatá připomění prokousávají často až bolavě pamětí zjizvenou a výčitkami vracejí děje, které se už jistojistě "neodestanou"-buďme jim vděčni, jsou to zviřátka léčivá, homeopatická,strážcové svědomí to jsou-:)...všichni, včetně svatých, to známe..svatí obzvlášť a taky se nejspíš , velkou měrou díky tomu, stali svatými-:)...jen si buďme upřímní..
/však milování bylo krásné, kam se však ta láska poděla..červík Jákobův-tedy smrtelníček člobrda žasne..zapomínaje, co všechno nakonec stejně podělá...:-)
13.06.2014 18:05:53 | Frr
Tak. Známe to všichni. Taky už mám na triku pár svých výčitek, které se už neodestanou, a spousta jich určitě ještě přibude. Svatou se proto sice nestanu, ale už vím, že se tak lze i mnoho naučit, něco získat a třeba to zlé z nich v dobré obrátit. Nesu si sebou i výčitky, které patří někomu jinému, přesto to budu s největší pravděpodobností já, kdo se s nimi bude muset poprat a jako první šlápnout do toho poblitýho kýblu. Jen doufám, že odvahu k tomu kroku najdu včas, než bude definitivně pozdě a že v sobě najdu víru v to, že mi to za to ještě stojí. Můžu tím jenom získat, nikoliv ztratit, protože člověk nemůže ztratit, co vlastně neměl. Naproti tomu zaplať „Pán Bů“ za krásné vzpomínky. Ty ať nikdy neztratíme. Taky ráda občas v tichu zavřu oči a bloudím v jednom voňavém lese, ve kterém vždycky znovu potkám......... :O) Žiju si dávno svůj život a musím zaklepat na dřevo, že šťastný a krásný a z téhle snad trochu smutné vzpomínky, stala se dík kouzlu času nádherná nostalgie. No, to byli moji červíčci. Jsem sice o něco mladší, ale snad nebude vadit, když ti po zdejším zvyku tyknu a řeknu, či napíšu: „Vlastně se od tebe až tak moc neliším. Všichni jsme si tu podobní.“ Měj se Frr. Doufám, že si na vlnách své poezie, nejen tady u nás, dál příjemně pofrčíš. :O)
13.06.2014 19:39:29 | Tichá meluzína