Anotace: ...
Stojím tu, dravá
jak pouštní bouře
vyschne ti v krku
had po písku klouže
o němý orkán
příboj se tříští
vzlétáš, hned padáš zpět
vteřinou příští
a v tichém výkřiku
rozsápán na kusy
tisícem myšlenek
plusy i mínusy
neváháš, vstupuješ
branou jen pro zvané
ve hvězdách stříbrných
vše bylo vepsané
vichr se vzdaluje
žár vášně odnáší
sopka už doutná jen
smích slzy rozpráší
Tahle na mě hodně zapůsobila, pěkná hra s představivostí :-)
14.08.2014 20:25:19 | Firren
Diky :) to mela tehdy Muza zachvat, dolovala a dolovala, az ze me vykutala tohle :)
14.08.2014 20:33:53 | AndreaM
A tohle se mi ale moc líbí. Fakt dobrá ! A já si jdu dál krátit čas a ještě něco objevit .-)
29.06.2014 14:25:20 | Madanik
Proč já mám pocit, že i přitom, že to smysl dává, mám pocita, že něco důležitého, ba klíčového jsi chytře obešla. Něco co víš jen ty sama a zkoušíš¨někoho asi konkrétního, jestli na to přinde... vůbec ovšem netuším o co go a spekulace si nechávám pro sebe. Za tipa rozhodně
28.06.2014 11:36:35 | aravara
Děkuji za zajímavé hodnocení. Popravdě, ani nevím, že jsem něco schovala mezi řádky, ale pokud tam něco tušíš, tak tam možná něco je. Možná, že ta Múza, která mi vnukla tyto verše, byl spíš on... Kdoví? ;)
Každopádně, já u toho měla v ruce srp a vyžínala jsem trávu... :)
29.06.2014 13:06:32 | AndreaM
Možná by to bylo zařaditelné i do přesnější kategorie, než jen ostatní, ale na tom nezáleží, to si může koneckonců zařadit čtenář sám... :-D Záleží na tom, že je to krásně a sugestivně zpracované, povedené :-)
27.06.2014 23:32:48 | Amonasr