Nymfomanka

Rochním se ve svém poševním pnutí,
zas a zas ty palčivé stahy mě nutí,
jít si hledat ukojení, s neutuchající chutí...

Nejde to nevnímat, jdu s mozkovou výdutí...
Rozum mě opustil, pudy mé nezkrotné...
Progresivně sílí!

Toužím po splynutí... okamžitém.
Jsem divná snad? Snad vy mi to povíte!
Toužebně rozevlátá toulám se městem,
slastné křeče se stupňují, stále a ještě!

Neovládám už tělo své, dělá si co chce!
Jak je to až prohnilé, že š...t se mi chce!
Je to až bolestné, jak uvolnit se chci!
Mají to tak všeci? Či jsem snad jen já.
V té pasti zvrhlé přeci v uzamčené kleci,
spoutána primitivním pudem, tak silným!

A vlivným, lascivním, že nemohu utéci!
Avšak místo toho roztávám a začínám zas téci,
cítím jak tepe to ve mne, už chci se vysvléci.