Vzdech

Ach!Ach!Ách! se ozývá,

z úst mé milé vyplývá,

že to dělám bezchybně,

neleží tu nehybně.

Hýbe se a mrská sebou,

říká mi jen :Je to TEBOU,

co, když ji tím ublížím,

nezkušeně přemýšlím.

Nevěřím si byť na chvíli,

Má Milá jde k svému cíli,

vzdychá, vříská, úpí jen,

je to pro ni jako sen.

Neví, co už s ručičkama,

něco stále by mačkala,

svírá moje hnědé vlasy,

bude mě to bolet asi.

Uvědomuje si chybu svoji,

velmi rychle napravuji,

nehty škrábe po mých zádech,

poslední z ní vyšel nádech... hádejte, co přišlo pak.