Anotace: z černé skříňky ztrát
dlouze
za svým stínem-
si jen slastně
hladíš
rozčepýřená morčata
ňader…
…dvouhlavý souzvuk
milostný
spolu s popelem
hvězdy
našeho splynutí
opět
vylit
do mlčení
(svého inkognito
sebemonologu)
…raději
vylézám
vzhůru
po jákobovském žebříku
z tvého okna
(pro jistotu
hlavou dolů)
do tmy
dalších iluzí
ale
v závrati
se aspoň stačím
zalknout
omamnou vůní
dokořán
rozevřeného květu
který ještě
za živa
lisuješ
do herbáře
odškrtnutých snů…
přijdu-li někdy
příště
(bude-li nějaké)
křídla
pečlivě složím
do černé skříňky
ztrát
a tu ovšem
hned zapomenu
za dveřmi…
není to sebezničující?...ale pocit krásně vepsaný do řádků...
ten žebřík je tu pro nás...úsměv.z.
08.10.2014 11:45:26 | zdenka
Na Jákobově žebříku
jakkoli inkognito
zabraňuješ styku
brtníku :-)
Zašeptám:
"Identito, tvá
černá skříňka je oranžová
kdo do ní křídla schová
zaplane horkem poledním
tma co se v půlnoci
rozední..."
07.10.2014 18:17:35 | Pamína
...ale Pamínko, když někdo raděj jen samu sebe zakřiknutě hýčká
nechť raděj na žebříku z okna nastavuje brtník větru líčka...:-)
07.10.2014 18:25:46 | Frr