Smrt pro kousek milování

Je cítit z krbu žár,
ve vzduchu je cítit milování.
Jen o kousek dál,
dvě těla nahotě oddáváni.
Po zádech muži stékají kapky potu,

jelikož muž trefil rytmus,

muž trefil notu.
Do toho žena jen bezmocně křičí,
že chlap je umělec,

že chlap je Da Vinci.
Drsný pod krkem něžnou drží,
něžná prosí ať ještě vydrží.
 Muž se bez váhání do díla pustí,
ona s úžasem „rychleji“, do něj hustí

a rázem se dostávájí do jiného světa.
„Rychleji.“ – toť byla její poslední věta.
Teď už jen nahý její tělo táhne,
o chvíli později, to mrtvé tělo páchne.