potmě

jsem na tvých vlnách slastně kolébán

když potmě šeptáš jak mě miluješ

a něčím silným k tobě stále hnán

jako by láska byla čistá magie

divokou vášní z lesů celá voníš

o žádnou milost nikdy nesmlouváš

v soumraku dusot stáda koní

do vlasů noc nikam si neschováš

když přitisknu se ke tvým stehnům

jsi až někde ve slabinách napnutá

a než se k tobě pro polibek sehnu

ležíš tak tiše vypadáš jak uštknutá

a pak přede mnou ještě jednou klečíš

se závratí milostného šílenství

prohnutá do oblouku možná brečíš

to když můj stín stane se téměř tvým