Malíř

Vymyté štětce, čisťounké plátno
čekajíc, stál jsi opodál.
Znuděný obličej, stále však
byl jsi plný čehosi,
co dá se očekáváním zváti.

Hvězdičky v tvých očích se smály,
když se ona, tvá věčná múza
k Tobě ladným svým krokem
pomalu blížila a smála se
svůdným úsměvem,
který si nadevše miloval.

Byla nahá, to jsi chtěl.
Tvé umělecké já
toužilo na plátno zachytit
každý kousek jejího něžného,
avšak tak neobyčejně tajemného těla.

Dychtivě jsi očima probádal
každé zákoutí, každou pihu.
Chtěl si se dotýkat, oplácet něhu,
kterou Ti ona poskytla
jen pouhým úsměvem.

Chtěla být tvým plátnem.
Očima sdělila Ti své odvážné rozhodnutí.
Pochopil jsi její volbu.
Opatrně, avšak se znatelnou nedočkavostí
a radostí v každém pohybu,
vzal si jí do náruče
a vznesl se s ní
až ke hvězdám.