Nebe

 

Kalhotky Ti pomalu, pomalu svlékám,

k Tvému bříšku, klínu, si klekám.

 

Už jseš jen v tom rouše Evině,

tváříš se tak svůdně, nevinně.

 

Tma přivírá Ti oči i víčka,

probouzí toho divokého lvíčka.

 

A mé dlaně hladí Tvé božské tělo,

jak bouře milovat by se chtělo.

 

Cítím, vnímám, každý pór Tvé kůže,

snad Amor svým šípem, za to může.

 

Hladím a vzrušuji Tě svými rty i jazykem,

k erupci blížíš se, každým mým dotykem.

 

Vím, že ta podkolenní jamka,

Tvých vášní, citů, bezedná schránka.

 

Já ale sjíždím ještě trošku níž,

prstíky se kroutí, nedočkavostí již.

 

A tak i jim věnuji svou lásku,

visíme spolu už jen na vlásku.

 

V tom pneš se a celá touhou hoříš,

líbej mě tam, však víš, prosíš.

 

Rozevíráš se přede mnou jak to nebe,

sténáš, voláš, prosíš, „Chci jen Tebe.“

 

Pode mnou jak sníh se rozpouštíš,

dáváš mi v plen vše, i svou tajnou skrýš.

 

Tečeš, tavíš se jak kámen,

do nebe tryská naší lásky pramen.

 

A příboj skály na kusy trhá,

slavík do propasti slepě se vrhá.