Memento

Že mám teď v posteli průvan,
jaks to jen věděla.
Já snad nejsem žádná coura,
vždyť to se nedělá.

Láska dá se prožít,
na mnoho způsobů.
A všemi kousky těla,
nejsou na ozdobu.

Možná trochu na drsňáka,
láska přece nebolí.
Pomstít se mu,
to mě láká.
Dovolím mu cokoli.

Po večerech dlouhá chvíle,
když mu práce dovolí,
má se k tomu dosti čile,
rychle se mu podvolím.

Dlouhá cesta k zapomnění,
že mě nemá vůbec rád.
Ve víně už pravda není,
hlavně prosím nekousat.

První máj je romantika,
pod korunami stromů,
kdyby ho pak jeho dáma
nevolala domů.

Po večerech u bigbeatu,
tak to vždycky začíná,
když odchází z mého bytu
jsem zas samá modřina.

Uniforma modrá
tiše zamňouká.
já jsem dívka bodrá,
co jen tak nekouká.

Po koncertě na parketě,
jen odloží kytaru
na návštěvě v cizím bytě
bere mě hned do spárů.

Jenom zkouší konverzaci,
studem lehce okouzlí.
Trénuje i na matraci,
kdo vlastně je, nepoví.

Kdo hledá, najde.
Ví se dávno.
Nejdřív nechceš, pak je ráno.
Není přece zač se stydět.
Vždyť to každý může vidět.
Lehký dotek, trochu něhy,
snad nezmizí jako sněhy.

Tahle krátká rapsodie
jistě nekončí,
ten kdo s vlky vyje
hned se neloučí.