Jedno z mnoha

Skvrň sametu jemně se vlní,

mé prachubídné fantazie svobodou plní.

Leze si po hrázi, neznaje stud,

objevě mému tělu nejzazší zvěropud.

Zalezu do touhy nejnižších potřeb.

Poznám je všechny, i nejvyšší patra.

Zachumlán v peřinách mé soudnosti skořep.

Tu náhle poznávám, co jest má mantra.

Chtivosti svatozář světí mým žádostem.

V spojení opojném cítím se přeslasten.

Nevnímám okolních vjemů a ran.

Po skonu budím se do slastných rán.