Bouře zvrácenosti

Probouzím v tobě muže, co si nárokuje
rozdělat mi ohniště, které provokuje -
plameny samotné ti propůjčují tvář,
v jejich jazycích se pojí sny i snář...

Bouře ve své zvrácenosti okovy si kuje,
jak mocný kovář v kovadlinu opakuje
údery hromů, jejichž dopad mění tvář,
již v samotném záblesku čeká sen i snář...

Co tento divý sen vlastně prorokuje?
K čemu že ti, pane, a svůj otroku je?
Oči sice zavřeš, ale i víčka cítí zář,
tak se osvoboď, vypal mě, buď můj žhář!