Z BUDĚJCKÉ KOTLINY

Po hladkých zádech sklouzl cíp peřiny,

nesmělé ráno z vrcholků střech

klouzalo tiše do Budějcké kotliny

až do našich oken přes vltavský břeh.


Na prahu stály noční probdělé hodiny,

a s nimi vzpomínka na Tvůj zrychlený dech

odešli spolu snad pro ranní noviny,

jen pocit viny tu zůstal

na mých nateklých rtech.