Odmítneš?

Pohlazení po vlasech, po tváři,
můj úsměv obličej rozzáří.
Letmý polibek, pevné objetí,
ve tvé blízkosti rozum mi uletí.
Ve spojení rtů jazyky hříšný tanec tancují,
plamínky touhy mé tělo rozechvějí.

Kůže rozpálená, ale stále moc oblečení,
naléhám, ať oba jsme už vyslečení.
Kůže na kůži ohneň rozdmýchá víc,
jen tobě já ''ne'' nedokážu říct.
Svýmy rty laskáš mé tělo, sladce mě mučíš,
mě samou rozkoší vzdychat nutíš.

Tak překrásná slast, kterou mi dáváš,
přesto výměnou skoro nic nežádáš.
Jsi na zádech, tentokrát já jsem nad tebou,
laskám tvůj krk s velkou oblibou.
Jemné polibky, někdy se i zuby připojí,
tvé tělo vždycky mi s radostí odpoví.

Rukou až k tvému klínu se přesouvám,
víš, že chci víc, prosím, ale jen zápornou odpověď dostávám.
Počkej příště, medvídku můj, ještě se uvidí,
kdo dokáže odmítnou a kdo nakonec ustoupí.
Zvládneš mě odmítnout, když kromě rukou mých,
rty vydají se na cestu sladkou, co věstí jen hřích?

Když nebude stačit jen s krkem se pomazlit,
když jižněji budou chtít vyrazit?
Až ve vlhkém zajetí mých rtů se ocitneš,
jsi si jistý, že stále mě odmítneš?
Chci jen tebe, tvé srdce, duši i tvé tělo.
Nebraň se, ty víš, co by tvé tělo chtělo.