I. Báseň pro Hovena

BÁSEŇ PRO HOVENA I.

Když na nádraží sedím
a na koleje hledím,
přemýšlím o plnovousu tvém,
moct ho vískat je mým snem.

Nikdo tady semnou není,
čekám jen tvé pohlazení.
Po stehně jen stoupej výše,
lepší než ta otřepaná klišé.

Od strniště dolů k druhému,
sahám rukou ke klínu
nebo jsi snad na holo?
To mi pověz šikulo.

Ať je čtvrtek nebo středa
pohledy již nejsou třeba,
na zádech už chci být jen,
polož mne klidně na zem.

Nadejde noc a ty se kolem naší chatky plížíš,
já cítím jak se ke mně blížíš.
V posteli s roztaženýma nohama ležím,
na dotek tvého plnovousu tam dole se těším. 


S chlípnou láskou
TŘI ZRZKY
Anett, Terána, Klárka