Krvavý pláč

Rudá jak oheň a právě tak palí,
když naděje naše zmizela v dáli.
Krůpěje krve taď kanou mi z těla,
zas měsíc pryč, já neotěhotněla.

Můj klín se nebrání, vzdává se zcela,
divokému rytmu mužského těla.
Mnohokrát vypleněn, přece žhne touhou,
spermatem ochlazen na chvilku pouhou.

Souložím mnohokrát, souložím s chutí,
touha po dětátku k tomu mě nutí.
Manžel vyzval proradny osud k boji,
netřeba vzdávat se, dokud mu stojí