Krásně přemožen...

Otevřu oči a zatajím dech,

nehty mi kreslíš, obrazce po zádech.

Předstírám spánek, ale moc dobře vím,

že tuto skutečnost, už dlouho neutajím.

 

Cítím jak po kouskách, se tiše blížíš,

rukama po hýždích mi jemně sjíždíš.

Už zbývá ti pouze kousíček jen,

k tomu, abych ze lži byl usvědčen.

 

V celé své kráse už stojím jak sloup,

když prsty tvé cíle, konečně dosáhnou.

Rychle se přitulíš, do ouška šeptneš,

"Chlapáku, já vím že mě chceš"!

 

Nežli však stačím říci slovíčko jen,

do polohy na zádech jsem uveden.

Veškerý odpor můj nakonec pad,

poté co zámek na poutech mi cvak.

 

S radostným výkřikem, se blůzky vzdáváš,

nádherná ňadra na obdiv dáváš.

Pak skloníš se ke mě, jen přesně tak,

abych se mohl, s nimi ústy polaskat.

 

Poté co hroty bradavek jsem zdvih,

viděl jsem v tvých očích tajemný smích.

" To dovolil sis sluho dost,

musíš být potrestán za troufalost"!

 

Pomalým pohybem se sunula níž,

zoubky mi na těle, značila kříž. 

Ještě než penis můj do úst jí vpad,

udělala na něj poslední znak.

 

Nato mě trestala dlouho až tak,

že jsem se vznášel, téměř až do oblak.

Když už jsem myslel, že splatím svůj trest,

přestala se potvora, do toho plést.

 

"Copak si o sobě slouho myslíš?,

že se mi, do pusy vysemeníš?

Na to máš holenku času až dost,

teď se mi postaráš o mou radost"!

 

Sedla si na mě a cválala vstříc,

nebeským orgasmům, to bych chtěl říct.

A když jí tělem, projel vášnivý proud,

jak rozbitý papiňák, jsem do ní vybouch.

 

Přemýšlím jaký sem závěr mám dát,

vždyť se mi to mohlo, všechno jen zdát.

určitě napíšu báseň stejnou,

jen TY budeš tou osobou polapenou...