Odveta

     Odveta

Potichu přes balkón vlezl jsem k vám,

nekalé úmysly s tebou dnes mám.

S měsícem za zády brodím se tmou,

těším se, až budeš mou přepadenou.

Konečně došel jsem z lehka až tam,

kde milerád s tebou se tulívám.

Skloním se k tobě blizoučko tak,

že bych ti polibek mohl hned dát.

Na to však holčičko času je dost,

nejprve splníš mi, mojí radost.

Chtěl bych se dotknout tě, tak hrozně rád,

musím však vytrvat, dodržet plán.

Těžko však odolat, zvlášť když vidím,

jak kraťoučká košilka, ti odkrývá klín.

Mužství mi tuhne a já hned cítím,

že tento pohled je pro mě vším.

Trošku se zavrtíš, vím že není čas,

dlouho se kochat, jednou z tvých krás.

Rychle, než se mi celá vzbudíš,

spoutám tě za údy, v pelestích tvých. 

Marně se vzpouzíš, kleješ, prosíš,

mě milá děvenko neobměkčíš.

Dlouho jsem vymýšlel, odvetu mou,

miluju vidět tě, podrobenou.

Lehnu si k tobě, v posteli tak,

abych ti na ouško, mohl zoubky tiskat.

Rukama pod krkem, tě pevně chytím,

moc dobře vím, že vlhneš mi tím.

Poté se přesunu o kousek níž,

ňadrům se nevyhnu, co si myslíš.

Ještě než pořádně jim přeměřím tlak,

zoubky na krk ti vyryju znak.

Přes břicho jsem se dostal až tam,

kam se jazykem, často nedostávám.

Prozkoumám všechno, nemám zábran,

plnými hrdly tě ochutnávám.

Následně do tebe svůj nástroj nořím,

vždycky ho však vytáhnu, zlobím tě tím.

Vykřikneš nahlas " Ty zvíře už dost,

koukej mě udělat, nebuď slaboch". 

Bezostyšně pak v tobě řádím,

tvá slova už raději neuvádím.

Krátce na to co zazněl tvůj sten,

byl jsem i já, slastí přemožen.

Znavený únavou, přemýšlím nad tím,

jestli vše nebylo, jen dalším vítězstvím tvým.

pokud se to bude, za mou prohru brát,

slibuju, že vymyslím jak konečně vyhrát.