Vytáhl kapesník. „Jeden každý, kdo už navždy…“ nadšeně oznamoval, zatímco onanoval. Věděl, že by se neměl chovat vulgárním způsobem a měl by se více ovládat. Odkašlal si a naklonil hlavu.

 

Kocour se na něho přísně zadíval. „Taky si lížu kulky, ale nejsem tak z půlky nabušený jako ty.“

 

„S potěšením.“ Nepřekvapilo ho, že kocour je solidární.

 

Někdy se stane něco, co vás přiměje, abyste se zamysleli. Zamyšleně zazíval. „Prudké uvolnění energie a zvýšení teploty,“ smyslně se zakýval, „a pak rázová vlna.“ Natáhl kalhoty.

 

Došel ke dveřím, které nechal otevřené, aby ho mohla šmírovat. Prudce vystrčil hlavu. Zasvítila bílá paže a jako blesk zmizela. „Takže…“ lehce si odkašlal, „… je třeba konat.“

 

„Jak mohla tak rychle,“ kocour ji frustrovaně postrkoval packou po nablýskaných dlaždicích, „skonat?“

 

„Neměla mrtvičku?“ Se zájmem se otočil. Oč je snazší přemýšlet, když je čistá hlava. Zajel si rukou do vlasů. „Od pasu dolů vypadá jako mrtvá.“ Natáhl se pro lopatku.

 

Mohl by sešplhat dolů po stromu, zauvažoval kocour, a najít si čerstvější. Proč ale jednoduše nepočkat, až ta umňoukaná sexy kost ze čtverky neuloví další a pak na ni nevybafnout? Pohlédl na tělo. „Nebyla to sebevražda?“

 

Nabral myš tlapkou a odpálkoval na lopatku. Zavřel oko. Zkoušel se na ni podívat z jiného úhlu. Z těla se oddělil maličký duch a zamířil ke stropu. Sledovali ho očima. Byla nepopiratelně mrtvá.

 

„Panebožééé…“ rozvibroval se ječák babizny odnaproti.

 

Jedna myšlenka nebyla správně zařazená. Je třeba upevňovat sílu těla, abychom udrželi sílu ducha, vyskočilo mu před očima. Kocour se líně rozvalil na podlaze. „Křídla nám dá místo ramen a čas říci stěží amen…“ zarecitoval a rozepnul kalhoty.