Pokoj

 

Sama mana v pokoji,

jen stín mříží po zdech krychle pluje,

duje, bublající akvárium v rohu,

jež lapá po dechu.

Ryby po žrádle žadoní, lest nezhatí.

 

Pavučinka skelná, kapka skrze ní se rozvíjí

z kapky pramen

z pramene tůn

z tůně bezedná jezera nevyřčených slovních spojení.

Kam voděnko vtékáš?

 

POZOR koberec zalékáš!

 

Činorodý pozorovatel na gauči hoví,

sklízí slámu, v zazelenání se popel vznítá,

slova v básní vypráví

příběh bezesporu pravý.

 

Ze zdi torzo panny vzhlíží

elegantní ručka v pápěří se otáčí,

prstokladem přeskakuje stydkou kost,

však už toho bylo dost!

 

Kdo se má na to dívat?

Ta dívka sténavá po dechu lapá.

Přestaň ze zdi na mě řvát!

Budeš sama šťastná.

To ti povídám.

 

Mužská hruť hned vedle ní, lahodí si.

Pohled na ni, to čiré oněmění,

z boku moudí vstává,

dostává do varu vřetena krve

ve varu čirého zvířectví.

 

Z obrazu vyskočit by rád chtěl,

však pouta pocitu neopouští,

jistoty se přece nepustí!?

 

Třetí dílo skryto za světelným objektem,

lásky plné spojení početí ilustruje!

 

bum bác

 

při představě obraz spojení,