Cvrlikání malých kání,
bezesporu krásných setkání,
díky vznětu tkání
o jarních vůní ptactvo přichází.
Ranní blouznění do nocí křepelčích,
kde vřícná žena, muže na pokraji skaliska
hlasem meluzíny vtířivým
do orgasmickeho vzletu provází.
Meziré bludu vznešených požitků,
živelní tvorové v čiré báni jezerní,
své choutky ukají...Potají.
Skrze citu plný proud, vylétly,
křídla motýlí ve víru ženy,
blažeností mávají.
Jak chřestíci na pokraji luny
popěvkem dechy tají
pro čiré jejich onemění
ó neměli co do činění
s běluchou jezera.
To jen touha letu
tvory pohání
ty pohany.