Noční zmary z roztoužení

Cítit tak ten pivní horký dech

a slyšet Tvůj vzdech

ve vteřině vzpouzejících se těl.

Mít krůpěje potu na čele

a kapky štěstí na těle

dopadající na prsa, tak jsi to chtěl.

Těžknou mi víčka pod vahou soli,

nechci už cítit, co mě tak bolí!

Je to tak dlouho, žes asi zapomněl...

Vzpomínám na Tvé zhrublé ruce,

co zažili práci a dříč,

hladí mě po vlasech, něžně, jak kýč...

Slyšíš, jak splašeně mi srdce tluče.

Chci to. Tebe.

Vidíš mi to na očích.

 A pak?

Nemohlo to být vášnivější,

vůně piva z mužných rukou

dotýkajíc se všude po těle.

Doteky, ty nejžhavější,

jako bys chtěl ze mně ukout

princeznu s hvězdou na čele.

Škoda, že nebylo to delší.

Jen jedinou noc navíc vsunout

A ráno zpívat si vesele.

Bývalo by nejchytřejší

pouty se k sobě upnout

a hned tak spolu skočit do postele.

A už nevylézt...