Štětiny a štěstí

Jedna štětka,

druhá štětka,

tři štětky vedle sebe. 

Pojďte, pane, sáhněte si,

jsou robustní, dřevěné. 

Za pět babek na hodinu

namalují cokoli,

jen pro vaše potěšení,

co nemiluje, nebolí. 

Vás ale nezajímá, odkud jsou,

z jakého dřeva, 

jste, pane, špatný obchodník,

když nezajímá vás něha. 

Že?

Jen pár rychlých náčrtů,

servat obal a pár vulgárních tahů,

potom domů za svou štetkou,

tuhle nechat tak, jak je.

Štětka se zvedne a jde a jde,

za svými štěťátky

do krabice pod mostem,

zaplatit nájem, žít jako člověk,

zářivý úsměv a bílý prášek pod nosem.