Něha

Když jazyk, ten hbitý nezbedník,
zkoumá v tvém lůně každý kout,
tvá ňadra na vlnách rozkoše,
se počínají prudce dmout.

A slastné vzdechy a výkřiky,
jsou pro něj něžnou pobídkou.
A zároveň též uznáním,
že zvládá dobře práci svou.

Tvé tělo v lůžku zmítá se,
jak stále dále proniká.
V záplavě slasti vykřikneš,
když smyslný žár tě zalyká.

Kdo tohle nezná, ten nežije,
vždyť láska tisíc podob má.
Kde není vášeň, přátelé,
tam nudný život začíná.

Ten tanec lásky opojný,
když jazyk krouží v lůně tvém,
je náš rituál posvátný
a tvůj klín je mým oltářem.