Casanova

Když polibky značkuješ mi tělo,
tak v žilách se mi počne vaří krev
Mé rty šeptají miluji tě, děvče,
i když vím, že dnes jsi tu naposled

Jak bujný hřebec já se vzpínám
a tvoji ohlávku lásky odmítám
Za jinými děvčaty rád se dívám
a své milenky v duchu počítám

Já nejsem muž pro jednu ženu,
ten fádní život zcela odmítám
Ta která svoli, tak tu si večer vemu
a ráno už zase budu bloumat sám

Snad jednou, nevím jistě,
velká láska mi otěže přitáhne
Pro tebe, ale už není příště,
hned ráno odejdeš beze mě