Na mechu

Polibkem pohladím úsměv Tvůj
přitlačím rty až pocítím dech,
olíznu jahodový lůj
jen pomalu, žádný spěch.

Podchytím hlavu hned nad šíjí
přitlačím Tvou na mé rameno
tváře se dotknou, srdce zešílí
líbám Ti horoucně temeno.

Z ramen už sklouzá košilka bílá
volná jak křídla andělů
nahá jsi pod ní jak lesní víla
co večer čeká při tanci na něhu.

Dotknu se dlaní Tvých bílých prsou
pomalu tuhnou dvě návrší
po bocích sjíždím a dlaně nesou
jemnost a horkost v náruči.

Odepnu sukni na levé straně
knoflík a zip se už nebrání
právě jsi ztratila plachosti laně
omamnost citů nás omámí.

Lehce Tě uchopím pod koleny
a s druhou rukou na zádech
pozvednu tělo nad kameny
abych Tě uložil na hladký mech.

Přilehám něžně ke Tvému tělu
líbám a laskám jej sladce
podléhám Tvému pelu
už víme co je dnes v sázce.

Prsty se v noří do studánky
horká a plná je na dotek
tahám Tě nezbedně za copánky
ač na to nemáme věk.

Lehoučce chytneš mou tuhou pýchu
pohybem tam a pak zpět
cítím to napětí až uvnitř v břichu
příprava letce na nálet.

Kolena rozvineš v poupátko květu
vlhkost je cítit jak květina
už nejsem schopen říct ani větu
spouštím se na Tebe jak lavina.

Laskám a líbám Tvou krásnou šíji
laskám a líbám Tvé horoucí rty
pohyby ladné jako by šily
právě si plníme překrásné sny.

Výbuchem sopky v těle i v srdci
naplním osud i kalich Tvůj
ještě jsme spolu u lesa v kopci
do ticha šeptneš: navždy buď můj!