Svatyně

Ruce kloužou po těle

zprvu jemně a nesměle

-

bradavky polaskají a pak...

jinam svůj směr ubírají

Když otočí se na sever

prorazí přes rty-k očím směr

a pak v ušních lalúčcích

slyšíš i horské potůčky

Když však plujou v jiném směru

příslib ráje tam za odměnu

a v té nejhlubší svatyni

obdržíš právem dárek jediný

rozkoš a extázi

a nic Ti v té chvíli

 nic už neschází...