mým nedokončeným písním

držím  se  cárů  večera

rukama  od  inkoustu

venku  krápou

 slzy  lysohlávek

ze  zapovězených  lesů

sebevrahů

někdo  rozpůlil  čas

až  vletěly  třísky

do  pozdních  sběrů

a  víno  klesá  z hlavy

 do  brzlíku 

jenže  noc  je  ještě

moc  mladá

než  aby  černým  tvarohem

tišila  artrózu

rozvrzaných   kolének

zulíbaných

před  padesáti  lety

když  turbulencí  minisukně

tápající  klavírní  prstoklad

stoupal  až  k  akordům

nedokončených  písní...