Chci tě!

Tvoje oči, stále mě ohromují.

To štěstí, které v nich vidím, když jsme spolu.

Sami.

Ty moje nejasné pohledy, které chtějí křičet: „Vem si mě!“

Pohledy nikam, dolů.

A pak se mě dotkneš a já taju.

Jak ledová kostka na poušti, co pomalu se rozpouští.

Nemůžu odolat. Tobě! Tobě! Tobě!

Políbíš mě a já umírám.

Touhou. Slastí. Chtíčem.

Chci tě.

A pak znova. A znova.

Pocit štěstí, ráje, nekonečna.

Stále mě líbáš a mně to nestačí,

chci s tebou se milovat, cítit tvůj dech a být ti stále blíž.

Stydím se.

Červenám se.

Ty přesně víš, co chci.

Přesně víš, jak si mě vzít.