MONO
Já zjistila, že pokušení
nechci dál už odolat,
nechci víc, než ze souznění
touhy své se dovolat.
Možná není pro mě určen
monogamní vztah.
S jedním mužem chtíč je dušen,
cizí brnkají mi na strunách.
Vlastní tělo znárodnit se
stalo znakem svobody,
už v cizích ložích nové mise
nejsou dílem náhody.
Tak cíleně teď bloumám světem
po barech a hospodách,
už nic z paměti nevymete,
co teklo mi kdy po nohách.
Ve dne bez citů se žije lépe,
láska, to je hrůza, děs.
Šťastná jsem, když vím, že plete
se mezi nás jen potu směs.
S jinou ženou přes noc žije,
přesto tváří se tak lakomě.
Občas teskním trochu, líto mi je,
že nežila jsem v Sodomě.
Cítím zápal v sobě planout
že skoro bych ječela,
pak každá předehra jde stranou,
pěkně dej mi do těla.
Večer návrat domů, k světu lásky
vždy radost mi udělá,
jak toleruje moje zrady,
jak nechce, abych brečela.