Anna proletářka

Honička s Toničkou.
Po ránu i večer.
Hledám tě.
Kam ty ses mi schovala.
Prý si mi volala.
Ale jak, když telefon nemáš.
Haló haló, si prý volala.
A teď pro změnu já tebe.
Už mě ruka zebe.
Ve škole učitel žáka.
A v kostele farář ty své ovečky jebe.
Kohout, koho vlastně ten kohout?
Ochránce stáda.
Viděla to vláda.
Příklady táhnou.
Měla by táhnout.
Ne víc do prava, ne víc do leva, na ani dopředu, natož do zadu.
Měla by ona táhnout.
Měla by táhnout do prdele.
Za jeden provaz.
A nikdo by je nepostrádal.
Jako já teď Toničku.
Možná i jinou holčičku.
Co třeba Aničku?
Hlavně ne tu proletářku!