Půlnoční vášen

Houkání moudré sovy
noc nám oznamuje.
Třipytí se kolem kapky rosy.
Měsíc v úplňku je.

(Svoji líbeznou dívku něžně líbám,
na stydlivé, rudé líčko.
Do mechu, do vlhké trávy, ji pokládám.
Sahám ji necudně pod tričko..)

Tichá, klidná noc, louka tiše spí.
Pouze chtivé tóny tím tichem zní.

Dívka mě na záda povalila,
opasek mi chtivě povolila.
Kalhotky si z pod sukně stáhla
a po údu mém lačně sáhla. 

Poté zahodila čisté panenství,
ničehož nemeškala,
ihned se na to vrhla.
Já se jen nepřítomně usmívající. (s hlubokým vzdechnutím)

Prostý to pohyb do dvou směrů,
jako když se vítr opře do stromů.
Silný poryv větru, tropický cyklón.
Její chtivý příklon..

(Dluhy se mají včas splácet,
proto jí vše vracím by nevznikly nějaké neduhy)


Symfonie blíží se svému závěru.
Mocné žestě hrají v tu tichou krajinu,
tympány osminy v silném forte hrají.
Nebeští pěvci k tomu hlasně pějí.
Víc už se tam snad ani nevmáčklo,
pár taktů však ještě zbylo.

Několik posledních taktů patřícívh tympán úderům
a dívka šťastně pěje.
Oba jsme dosáhli úspěšně
krásných, laskyplných, pocitů.