Spolu pod peřinou

Zvenku se vlny chladu linou
a kamna nějak netáhnou,
čekáš mne, lásko, pod peřinou,
dnes večer musíš býti mou!

Až zahřeješ mne svými ústy,
tebe mé prsty rozpálí,
život víc nebude tak pustý,
žit jen jakoby zpovzdálí.

A tak se tiskneme tu k sobě,
peří s láskou nás zahřívá,
já šťasten zas jsem jako robě,
když kus mne v tobě ulpívá...

V kamnech už vesele to praská,
vůkol se teplo rozlévá,
hýčkáš si v sobě mého dlaska,
polibky plením ústa tvá...

Peřina rychle letí dolů,
nás hřeje přec dvou srdcí žár,
bláznivě mazlíme se spolu,
tvoříme teď již šťastný pár...