Chřípí

Tvoje chřípí mě zaměstnává.
Jakou má asi barvu?
Je tenké nebo silné?
Je řídké nebo husté?
Je krátké nebo dlouhé?

Od podbřišku se táhne směrem dolů
triangl, jenž zvědavost mou vzbuzuje.
Chce hráti svými vlákny zas a znovu,
Ten koberec z háčků, strun i kladívek.

Kdo rozezní jej dnes a zítra?
Kdo bude mít tu výsadu?
Ten, koho zas a znova
Ty přijmeš pod svou ochranu.

Ó nebe dej, ať najdu zlatou paličku,
Kterou bych triangl ten mohl rozeznít.
Tu louku celou i každé její stéblo zvlášť
od shora dolů směl česat, pohladit.

Teď už vím, jak tvoje chřípí klene se,
však podrobnosti o barvě, síle, délce i hloubce,
ty nechám si jen pro sebe.
A nepřestávám čekat na chvíli vhodnou,
Kdy nástroj tajemný zas rozezním.
V poznání krajin dosud nepoznaných,
já o další krok vpřed postoupím.