Fyzické vábení

Proč začátek srovnávat s koncem.

Já na konci dne, bych hrál si s tvým prsním dvorcem.

Pomalu rukou hladil tvé tělo.

Po tmě v posteli s tebou, vždy nejlíp mi bylo.

 

Přitisknu ruku kolem tvého krku,

Hladí můj sluch, znění tvého dechu.

Kdy nevidíš čas a nevnímáš nic.

Kdy i když je zima, tak tobě je hic.

 

Pak rukou sjíždím přes bříško a níž.

Kdy ty si už připadáš, jen jak když sníš.

Pravou rukou dolů, avšak levá tě drží.

Ty už nic nevnímáš, obraz se mlží.

 

Tóny tvých vzdechů, mi nedají spát.

Už jen když povzdychneš, já chtěl bych si hrát.

Tvé tělo je poklad, poklad co patří mi.

Tvé tělo myšlenky rozhází, než většinou třídí mi.

 

Rukou už v podbřišku, ty ležíš na zádech.

Své těla spojeny, jak píše se v románech.

Rty k tvému uchu, kdy laskám ti boltec.

Povím ti slovy, ať počkáš na konec.

 

Šeptám ti k uchu, ať patříš jen mně.

Ty odpověz jediné, že cítíš to věrně.

Nechci jen tělo, chci i tvou duši.

Protože jedině s tebou mi úsměv sluší.

 

Prsty už pronikám, do tvého těla.

Cítím jak celičká tvá postava zachvěla.

Pak už jen jediné, co zbývá do konce.

Proniknout do tebe a hladit tvé dvorce.