Přes žaluzie dívá se den
očima plovoucí rosy,
krémem ze slunečních řas
líbaje mou zvlhlou kůži,
já nechci být vázou ve výkladní skříni!
Večer přívětivější byl…
Vstanou z otisku polštáře
a vyhloubí se do pohlaví,
za sedmero ženami,
sněhu medový!
Možná ve mě škobrtl ten poslední nadbytečný verš. Ale mám v sobě kamenité cesty.
Jinak básníče, je to pro mě skvěle napsané a užívám si tě!
Líbí a moc*
20.01.2023 15:07:26 | šerý
Upřímně uvedené příměry, psané z pozice muže, mi nepasují.
A tak mne jen okouzlilo autorovo studium teorie filmu. Pokusím se dohledat nějaké práce na MUNI. A když nic nenajdu, požádám, zda se mohu znovu narodit. "Tenkrát" tyhle obory nebyly k mání.
20.01.2023 13:00:30 | lesan-3
Ok, jasně v pohodě. Každému se to nemusí líbit. Přesto si vážím Tvého názoru. Zatím
20.01.2023 14:04:02 | Caliéry
...kéž až za sedmero řekami sedmero horami sedmero ženami skončí se život můj**ST
20.01.2023 11:46:07 | Frr