Okna bez záclon

Anotace: neovládám se a čtenáře ještě chvíli budu týrat

Přizná se mi ten, kdo dívá se rád cizím lidem do oken?
A co si nalhávat?

Víc než nudné stolování, chce vidět, jak, s kým, kdo, za kolik dovádí.
Lépe zní mi, dívat se na jejich polohy a křeče,
v duchu pak slyšet jen steny a chci ještě, když muži tasí své meče…
Konec verše amatérsky pak ukončí mi sloveso téci.

On s hlavou hluboko mezi jejími stehny - obraz, který by se chtělo vídat,
ach sama téměř přestávám už dýchat.

Nebo mladíček nesměle rozepíná knoflíček a neuměle slečnu si bere.
Zas obraz skoro napínavý, zda hošík dokoná své plány.
Jednou bylo málo, znovu už nad ní se sklání.
Slečna snad je ráda, že užívat si bude do časného rána.
Z obrazu nejsem si jista.

Sama soucitná, empatická a vřelá jsem paní, proto pouze čistá skla má okna mají.

Nic však nenahradí pohled na taje hotelového pokoje.