Polykání pecek z třešní

Žádný stud, jen slizká kluzkost a přesladké chvění,

lepkavost rozteklého dortu.

Tak snadno smyslů byla zbavena.

Jak však teď napsat slovo střízlivění?

Již skončilo mé snění, kóma, kdy tebe jsem viděla. 

Na rezavý hřebík znovu ráda bych si sedla, 

strčila hlavu do vysoké pece a ruku do mraveniště, 

k tomu i spolykala i pár pecek - z těch největších třešní.

Nelze napsat střízlivění. 

Soudných smyslů nadobro já pozbyla. 

Nezůstal ani otisk a nemám komu, měkký ten dort bych vnutila.

Též sezóna velkých třešní už dávno skončila.

Ať zmizí nudný potok slz, chci zpět do tvého lepkavého lože

a aby slizká kluzkost se vrátila

Slzy nemusí měnit se v moře, jen malá louže by mi stačila.