Spočni dlaní na mém těle

Spočni dlaní na mém těle,
laskat smíš je kdekoliv,
v ústrety ti vyjdu směle
a žádám tě rozechvěle
vstup i když to zabolí,
šťastná při tvém milování
nemyslím na prázdné dny
ve kterých klín bez ustání
podoben jarnímu tání
zmáčen je a neklidný
vždy v něm býváš chtivě vítán
snad proto se v tobě shlížím,
že tvá ruka zbloudí-li tam
dá mi vše, jí neodmítám
to, co jinde nenabízím,
co znám, dřív jsem nepoznala,
při učení dech tvůj hřál,
vzorná žačka, jedna z mála,
víš čím by se asi stala,
kdyby žár tvůj vychládal,
zahojit bolavá místa,
zkouším stále, je to marné,
čas zkušený internita,
možná pro mne lék už chystá
jenže prý se po něm stárne,
nejsi můj, ten fakt mě trápí
tak, až hrozí zalknutím
a ten čas, co se nám krátí,
jednou mi tě stejně vrátí
já, já ho prostě přinutím...