Požár vášní.

Dny jsou korálky na dlouhatánské niťi,
jeden za druhým přisedlé,
kulaté a souměrné,
všechny ladí stejně barevně,
v poklidu tak plyne lidské žití.

Všichni, zdá se, mají jistotu,
jen já nenašla ujištění,
jak mám svůj život všedně žít,
pro svý divoký touhy se netrápit,
navíc svádíš mne, ty, velké pokušení.

Věčný neklid budí ze sna,
v nitru zvláštní rozechvění,
přečkat noc do rozednění,
každoranní stejná cesta.

Neodvratně, k tobě mne to táhne,
vlčí hlad je v tom mém chtíči,
logickému rozumu se to až příčí,
touha mému tělu vládne.

Po kom mám v sobě tu horkou krev,
svým žárem tělo ničí a spaluje,
tvé hasící polibky požár vyžaduje,
končím pod tebou na zádech.