zprávy

rádio,ten klidnej hlas znova a znova ukládá
všechny ty mrtvý tam nahoru nad nás
někdy mám strach se jen hnout,
že už každou chvíli někdo z nich musí slítnout
...
tma zmuchlaná do mraků jak mokrej hadr
vtírá se mezi nás, míchá se s tvym potem,
stejká skrz tvuj klín
lepím se v ní na tvých prsech,
je jak slad,jak cukr,co zbyde na dně kafi
každej muj stín mi těžkne v zádech a já se bořím hloub
slyším ti v dlaních chrastit svoje vlasy a omítku zdí
rty ševelí jazykem světa
cítím svý srdce jak se dře o žebra
a záda sou těžký,tak těžký
nebe nad náma se musí každou chvíli protrhnout
...
rádio, ten klidnej hlas zas popisuje slepejm svět
a počítá a počítá
...