Odcházím

Svět stal se mi vězením,
já nejsem pro život člověkem,
však žiji se stádem přízemním,
skoncuji s tímto zlověkem.

Odejdu za svými druhy,
nebudu, nebudu na nic čekati,
nebudu nikomu dělati sluhy
ani když mi zaplatí.

Půjdu k těm, kdo jsou volní,
kteří se řídí vlastním poznáním.
A to jsou ti přespolní,
u nichž se už nikdy nezraním.

Není to jen sen, není to utopie,
mí drazí přátelé existují,
moře se z břehů nevyleje,
i když proti životu protestuji.

O demagogii je tento svět,
jen o pokrytectví slabých,
snažím se k tomu nepřispět,
prchám ze světa chabých.

Misantrop jsem, může se zdát,
rouhač a antikrist, libertin,
klidně se můžete smát,
však co sejde na vás, mám svůj stín.

Nikomu neubližuji a jsem svobodným,
jen svědomí vámi vylhané mě trápí,
zanechám po sobě jen dým
odcházím, odcházím, odcházím spáti.