Dříve slzy ronila

Dříve slzy ronila
a vždycky jsem tě prosila.
Býti s tebou vždycky chtěla,
smáti s tebou,žíti směla.
Tys ale jiný plán měl,
můj život nezapadl ti do něj.
Já jsem ve tvém snu nebyla,
i když jsem pro tebe slzy ronila.
Dřív to bylo všechno jinak,
teď je pravdou opak.
Ty otáčíš se zády,
jen co mě spatříš.
Já za tebou dobíhati nesmím,
když mi nepatříš.
Když se na mě podíváš,
žádné city nevnímáš.
Co jsem ti jen udělala?
Najednou mě přehlížíš.
Vždyť jsem se jen usmívala.
Ty svýma očima mě již nepohltíš.
Roním smutně slzy stále,
miluji tě neustále.
S tebou to ale nic nedělá.
Vážně ti na mě vůbec nezáleží?
Asi jsem se na tebe neměla tak upínat,
pak těžko rozeznám lži.
Vždyť ty mi ale nelžeš,
tak co se mezi námi stalo?
Teď vždycky jenom selžeš,
co to zavinilo?
A i pro tebe slzy roním stále,
ty jsi kamenný neustále.
Proč se mám dále trápit?
Už dávno nemám co ztratit.
Za to,že už nejsem,můžeš ty!
Kdybys mi aspoň řekl,
proč změnily se city.
Teď už je pozdě.
A všiml jsi si jedné věci?
Že já dříve slzy ronila přeci.
A kdo je roní teď?
Napoví ti tvůj smutný pohled.
Pohled do zrcadla,
všechna zlá svědomí na tebe padla!
Já dříve slzy ronila,
potom z mostu jsem skočila.
Teď ty stojíš na mostě,
zrcadlo máš v ruce.
Pohled napoví ti,
že slzy roníš sám ty!
Stačí jeden krok a budem spolu,
ty ale neskočíš.
Svědomí tě bude trápit,
zas a znovu…