Samota

Jakoby omylem dáváš mi znát
Nic není tak jak chtěla bych si přát
Nic není čisté a není to mnou
O něco víc mě necháš samotnou

Chtěla bych běžet až na světů kraj
Ale když půjdu, ztratím svůj ráj
Tiká mi čas v uších zavřených v tichu
Takové město se podobá hříchu

Jsem jako planeta kroužící vesmírem
Elipsy řežu čímsi cizím záměrem
Netuším kudy, ale mířím si vpřed
Planetu Zemi si držím na dohled

Pak přijdeš ty jenom neříct mi nic
Vykročím do kraje za koncem ulic
Půjdu se vytratit z davu těch hlav
Svoje já hledat jako pasáček krav