Azazen

Azazene jsi ve mě,
ty díváš se na svět temně.
Pro tebe je láska slabostí,
pouhou zbytečnou blbostí.
Už chápu, že jsi pravdu měl,
kéž bych tě dříve poslouchat chtěl.
V lásku se věřit nedá,
má tvář je smutkem bledá.
Kdybych tě poslouchal...
na kolenou bych teď neklečel.
Srdce by mi nekrvácelo...
ani bych pro ní nebrečel.
Omlouvám se, vím pro tebe jsou
slabostí slzy.
Mé srdce zemřelo díky ní takhle brzy.
Doufám, že je šťastná, že je ráda
ani neví jak mě bolí ta její zrada.
Miloval jsem její oči i rtů chuť
už nechci o ní snít.
Chci zase jako pták volný být.
Azazane vem si mé srdce raněné,
vím, že ty ho uděláš z kamene.
Bez ní mé srdce umírá
a duše zkomírá.
Vím, že bych už oči zavřít měl
ani nevíš jak moc bych zemřít chtěl.
Chtěl bych být slepý vůči její kráse,
chtěl bych schořet v nekonečném čase.
Chtěl bych být hluchý k jejímu hlasu,
netoužit po vůni jejích vlasů.
Nemyslet na to jak její rty jemné byli,
když mi na ní teď jen vzpomínky zbyly.
Azazene nenávidím Tě!
Kéž by ti někdo zlámal vaz,
kéž by už přišel náš čas.
Zemřít a ze světa zmizet pryč,
do pekel si najít klíč.
Za to, že miloval jsem a sny jsem měl,
za to jsem si propustku do pekel vzít směl.
Tak už mne na tom kříži nechte spát,
můžete mi srdce z těla vyrvat a pak jí ho dát.
Byli jste milosrdní vyloupli jste mi oči
i jako slepec vidím jak se můj svět pro ní točí.
Jazyk jste mi vyrvali,
abych nemohl své poslední přání říct,
že chci si v její duši číst.
Jehly vrazili jste mi do uší,
jak mé srdce krvácí ani netuší.
Jdeš kolem křížů a podíváš se i na ten můj,
sice jsem slepý, ale viděl jsem pohled Tvůj.
Zděsila si se a brečíš,
u mého kříže klečíš.
Konečně,....
......umírám.