Verše pro havrana

Když zaseješ člověka,
vyroste kámen, mramor vykvete,
havran písmo zlaté vytepe,
všeptá do něj elegii.

Mramor mlčky bude zpívati,
trávě kolem, a stromům,
leč nedá uleviti bolům,
leč nedá duši klid.

Kamenný anděl není anděl,
zdá se býti spíše havran,
byť andělem bývá nazván,
nikdy jím nebyl, nebude.

Z živého semena neživý vyroste
květ a mrtvola bude živa,
havran tepec zpívá, zpívá...
jediný dobrák, co kdy žil.