už zítra

už mám ve vlasech zase ty nepřirozená barvy...
a srdce hledá stín...
už zítra-šeptám-
bude ve mně takové to prázdno
-tendence uzavírat se do sebe před dlouhou cestou
snad je to strach
já...nechci se nervozně usmívat a zdravit kolemjdoucí
/přicházející/
a nechci mluvit...!..
chci aby pršelo a byla ve mě hudba
-abych slyšela jen ji
...ne jejich hlasy
chci skrze slzy pustit tok myšlenek naplno

asi si dám sluneční brýle...