Poslední myšlenky

Těžko píši tyto řádky,
když ruce se mi třesou,
mé myšlenky zmatené jsou,
už to však nelze vzít zpátky.

Asi bych se utrápila,
přežívala jsem ze dne na den,
na duši mě tížil těžký kámen,
od chvíle kdy jsem se narodila.

Vždyť umírala jsem celou tu dobu!
Jen jste to nikdo neviděli,
vidět šťastnou jste mě chtěli,
tak neptejte se po důvodu!

Prostě jsem žitím unavená
a nechci už se déle trápit,
opravdu to nejde zvrátit,
na smrt jsem dávno připravená.

O všem už je rozhodnuto,
rudá krev opouští mé žíly,
cítím, jak mi ubývají síly,
zpřetrhala jsem životní pouto.

Tak toto jsou poslední má slova,
mé rozloučení, mé sbohem,
jsem smířená se sebou i s Bohem,
vzpomínejte na mě v dobrém.

S životem se rozcházím,
loučím se s vámi, kamarádi,
sbohem všichni kdo měli jste mě rádi
a nezlobte se, že odcházím...