Vzpomínka na domov

S láskou a okem slzou skropeným,
přivítá syna matka drahá.
Doma, uprostřed moře kopretin,
které až k brance sahá.

Obláček bílého kouře z komína,
zahrádka, kamenné zápraží…
-
…takhle syn na domov vzpomíná,
a slané kapičky, z očí vyrazí.

Pozdě dnes hledat rodného domu!
Pár shnilých trámů, suti kupka.
Vzdálená píseň pohřebních zvonů
zpívá – Mrtvá je tvoje matka.

Obláčku bílého kouře z komína,
vzpomněl syn, když vzhůru vzhléd.
Na noční oblohu, kterou protíná,
mléčná dráha a moře květů hvězd.