Odchod

Temný úsvit nad strání
k šílenství tě dohání
krev se valí ze všech stran
myšlenkami ubodán
plazí se zbytek lidskosti
zakopává o kosti
a stín mu roste za zády
dost už téhle šarády!

Být člověkem - to nic není
jen chabé ráje zrcadlení
lhát a spílat celé dny
kotel zášti bezedný
i když mluví známá tvář
dobře víš - jen další lhář.
Kdo chtěl se vzdálit tomu světu
získal trny místo květů
vyvržen vlastním druhem
oddělen ohnivým kruhem
proto bloumá nad propastí
pro jiná tak plné slastí.

Nemůže tam ani zpátky
na osud je každý krátký
jen kdo si nechá strhnout kůži
projde bránou z trnitých růží
zbaví se svých starých zvyků
podřídí se bez povyku
obejde všechna varování
a mezi lidmi nemá stání.
Promění se v bytost jinou
pro niž pomaleji léta plynou
a která může odejít
do dimenze, kde lze vážně žít
a získá nové vnímání
jež prosvítí temné rozhraní
pohlédne naposled na svět lidí
- jen rozklad a úpadek vidí
- zmizí za ledovými krami
stejně se lidé zničí sami.